Povaha

Je to neobyčejně aktivní a vytrvalý pes. V žádném případě nemůže být zavřený celé dny v bytě nebo na zahradě bez dlouhých procházek nebo aktivního sportování. Je nejen energický, ale také činorodý a poměrně rychle se učí. Pracuje velmi rád a miluje nezávazné hry. Také rád plave a s nadšením uvítá běhání vedle kola. Je to svérázný, ale příjemný společník, s přátelsky prohnaným výrazem a chováním. Jeho nátura by se dala shrnout i do výrazu: „drsný, drzý a tak trochu rozpustilý buran“.

    Appenzell nutně potřebuje ve štěněčím a mladém věku řádnou a velmi častou socializaci. K té musí patřit nejen vyhledávání rušného prostředí a častý kontakt s domácími zvířaty, zejména kočkami, drobnými hospodářskými zvířaty a psy, ale i častý kontakt s lidmi. Pokud bude vyrůstat mimo rušnou civilizaci bez kontaktu s okolním světem, „zdivočí“ a jeho jinak veselá a poměrně bezproblémová povaha bude nadobro zničená.

    Přesto ani častý kontakt s cizími lidmi z něj neudělá vyloženě kamarádského psa. V dospělosti se bude chovat nedůvěřivě a bude vázaný jen na svou rodinu. Jeho nedůvěřivost k cizím je silnější než u ostatních švýcarských salašnických psů. Cizí člověk je pro něj cizí, i když se jedná o častého a milého návštěvníka jeho rodiny. Spíše jen výjimečně je k lidem vyloženě přátelský.

    Jelikož je plný nekonečné energie, nehodí se do každé rodiny. Oproti entlebušskému salašníkovi dá přednost méně hlučné a méně početné rodině, kde se však najde alespoň jedna spřízněná duše, která se bude o jeho sportovní vyžití starat.

    Svou rodinu doslova miluje, ale většinou přilne pouze k jedné osobě. Je šťastný, když může být v těsné blízkosti svého pána, ke kterému jej váže neobyčejně silné pouto. Někdy si i  doslova vynucuje pozornost a mazlení. Stále se stará, zda je rodina pohromadě. Je pro něj velmi stresující, rozprskne-li se celá rodinka po lese při sběru lesních plodin. Právě velmi silná citová vazba na rodinu je pro příznivce tohoto plemene fascinující.

Appenzell bude mimořádně šťastný a spokojený, dokážeme-li ho zaměstnat a svěřit mu vhodné úkoly, bude-li mít nablízku „své“ lidi, nebo ještě lépe, pokud si lidé zvyknout brát svého psa jako společníka všude s sebou. Izolace, držení na řetězu či v kotci, stupňuje vrozenou nedůvěru tohoto plemene vůči cizím a nedostatek kontaktu s cizími lidmi a psy nebo dokonce absence jakéhokoliv kontaktu z něj může udělat nepříjemné zvíře se sklonem k agresi. Budeme-li však appenzella vychovávat správně, plně se projeví jeho láskyplná povaha a stane se spolehlivým rodinným psem.

Je však třeba ještě jednou zdůraznit nutnost zaměstnat toto plemeno, ať už to bude hlídání vlastního domu, pravidelný výcvik poslušnosti, agility, výcvik záchranářského psa, flyball, frisbee či jiné psí sporty, při kterých se dobře uplatní jeho pohyblivost, rychlost a mrštnost. Appenzell potřebuje ze všech švýcarských salašnických psů snad nejvíce pohybu, nespokojí se s krátkými procházkami, miluje dlouhé túry, plavání, prostě pohyb všeho druhu.

Pes se musí také naučit dobře vycházet s ostatními psy – zpočátku při hrách se štěňaty a později při pravidelném skotačení s jinými dospělými psy. A konečně se musí také naučit chovat se sebejistě a bezproblémově v nejrůznějších situacích lidského života – ať už je to v restauraci, u veterináře, na procházce v lese, nebo v nákupním centru, při oslavě narozenin dětí nebo při cestách autem či jiným dopravním prostředkem.

O co více je appenzell náročný na výchovu a pohyb, o to méně potřebuje péče o svůj zevnějšek. Vzhledem k tomu, že appenzellský salašnický pes má patrovou srst, péče o ni je skutečně snadná, není třeba jej denně kartáčovat. Ani po dlouhých procházkách v blátivém počasí není většinou třeba víc, než psa vytřít dosucha ručníkem.

Appenzellského salašnického psa lze doporučit pro sportovně založené lidi, kteří mají zkušenost s výchovou psa, mají citlivou, ale přesto pevnou ruku, jsou důslední a dokážou výchovou omezit vrozenou hlasitost appenzella na přijatelnou míru.